Hexen II
Vraťme se do druhé poloviny devadesátých let, kdy kromě grafiky a zlepšujících se technologií 3D rendererování počítačových her, hrála prim i propracovaná hratelnost, skládající se v 3D akčních střílečkách (polopaticky doomovek, dnes FPS) z tajných lokací, soubojů s bossy, řešení puzzlů, vracení se tam a zpět a v neposlední řadě procházení rozsáhlých úrovní, a sbírání cenných nebo jinak užitečných artefaktů. Jednou z takovýchto her byl i Hexen II, druhé pokračování legendární střílečky v mystickém fantasy hávu.
Čím je tato série a potažmo zmíněný druhý díl unikátní? Tak především důrazem na lehké RPG prvky, skvěle vybalancované postavy a jejich zbraně, díky nimž se ze soubojů stává adrenalinová řež, která ve spojitosti se zesílenou účinností zbraní pomocí užitečných itemů dělá z hraní hotový mismaš a pastvu pro oči, kdy je možné protivníky kosit ve zběsilém tempu, kochat se efekty vydávané zbraněmi a za některou ze čtyř postav zažít i rozdílné nepřátele. Rovněž i jejich počet a rozsah vámi utrpěného zranění je závislý na jedné ze čtyř dostupných obtížností. Samozřejmě je možné hrát v i poklidnéjším tempu a zabíjet každého protivníka jednotlivě, nepoužívat příliš nápomocné itemy, postupovat obezřetněji a většinu nepřátel rubat zbraní nepotřebující jednu ze dvou man (modrou nebo zelenou), pak ale hra nemá takový spád a naroste tím i její doba. Užitečnější je tedy neútočit ani příliš rychle či pomalu a držet se zkrátka v mezích. Umožňuje to nejen lépe poznat veškerá zákoutí aktuální úrovně, ale i nepřehlédnout důležité mechanismy a předměty nutné pro postup dále.
V tomto ohledu je obtížnost místy poměrně vysoká, a to zejména jde-li o skripty spouštějící nějakou událost, která je závislá na jiné, čehož důsledkem může být zakysnutí v úrovni a nemožnost se dostat z místa. Obecně je ale obtížnost puzzlů celkově vyvážená. Zatímco v první epizodě je hádanek k vyřešení a předmětů k nalezení méně, v těch dalších už značně přituhuje a není výjimkou nutnost najít až deset a více artefaktů, potřebných ke zdárnému dokončení té které kapitoly. Záleží pochopitelně i na vašich zkušenostech a zapamatování si herního prostředí, hrajete-li hru po několikáté.
Co se příběhu týče, jde ve stručnosti o zneškodnění čtyř temných jezdců apokalypsy: Hladu, Smrti, Moru a Války. Než se ale objeví na scéně, musíte bezpodmínečně porazit legie jejich přisluhovačů, vyřešit mnoho hádanek a zdokonalit se v používání nalezených zbraní a artefaktů. A to formou co nejvíce zabitých nepřátel, jelikož s herním charakterem získáváte body a ty se, po dosažení určité hranice, postarají o postup na další level. RPG vlastnosti jsou tu zastoupeny ve formě dosaženého levelu, zkušenosti, chytrosti a obratnosti. Z uvedených vlastností postavy těží a postupně se jim zvětšuje objem životů, množství many a podobně. Každá z nich má navíc svou speciální schopnost, assassin nedá dopustit na zákeřné údeření protivníka ze zazadu a crusader se spoléhá na svou svatou sílu, umožnující mu se ve vypjatých situacích samoléčit, většinou krátce po vstupu do další úrovně. Mezi těmi cestujete tam a zpět, dokud v nich nevyřešíte obsažené úkoly, poté následuje postup dále, do některé z pěti epozod, takzvaných hubů. Ty se liší prostředím, takže zatímco začínáte ve středověku, pokračujete do střední Ameriky přes starověký Egypt a končíte na území dnešního Řecka v době Římské říše. Rozmanitostí lokací hra zabraňuje pocitu „déjà vu“, byť na samém konci se vám možná i přesto nevyhne.
Zbraní mají paladin, crusader, mág a vrah celkem po čtyřech, každý z nich ale naprosto odlišné. S takovým assassinem disponujete ostřím, kuší, granáty i jakýmsi vrhačem, nabíjejícím se postupným stiskem tlačítka, zato s crusaderem se oháníte kladivem, zmrazovačem a zbraní ze skla s ohnivým krystalem, střílející účinné vybuchující střely. A za Paladina si vystačíte se svou houževnatostí, projevující se vašimi mrštnými pěstmi a údery mečem. První zbraň nečerpá manu žádnou, druhá využívá many modré, třetí zelené a čtvrtá ultimátní zbraň funguje jen s oběma druhy zároveň. Ta bývá zpravidla rozeseta různě po mapě, odkud ji můžete doplnit. Není-li k dispozici, můžete uplatnit některé z předmětů v inventáři, do kterého se uloží vše, co v Hexenu II naleznete. Takové váčky jsou ale docela vzácné a o to zodpovědněji jejich použití zvažujete. Zmínění bossové se vyznačují jednou shodnou vlastností a to sice, že jezdí třeba na koni, býku nebo podobně a jsou dosti tuzí vůbec, takže představují dostatečnou výzvu. Klíčem k jejich poražení je neustále utíkat, uhýbat, schovávat se a útočit na ně; ať už s dočasně zlepšenými vlastnostmi zbraní v sekundárním nebo primárním režimu nebo za asistence artefaktů v invetáři. Po úspěšném souboji daná lokace končí a zobrazí se stav vámi doposud dosaženého snažení ve formě textu. Po odkliknutí následuje přechod do další části, což je zároveň okamžik pro nabrání sil, než se vydáte na další úsek dobrodružného putování.
Co dokáže nejlépe umocnit atmosféru, je skvěle padnoucí hudba, jejíž motivy se sice v častém sledu opakují, ale naštěstí se nikdy neoposlouchají natolik, aby začaly nudit. K tomu přispívá zejména fakt, že každá z epizod má odlišný hudební tón, dokreslující její atmosféru. Z nespočtu kladů vyčnívá také přívětivá dynamika pohybu postavy, ať už zběsile běží nebo jde kradmým krokem. Oproti prvnímu Hexenu zmizel respawn nepřátel, takže při návratu do již navštívených míst máte mapy pusté a protivníky potkáváte jen tam, kde byly předtím zamčené dveře. Změn od prvního dílu doznal taktéž použitý engine, kdy byl Doom vyměněn za ten z prvního Quakea, hra byla vylepšena i trojrozměrnými modely veškerých předmětů či postav, a proto bylo tentokráte dosaženo autentičtějšího pocitu plně trojrozměrného prostředí. To také umožnilo této hře mnohem později snažší převod do upravené grafiky modernizovaného enginu Hammer of Thyrion a rozhodně je se na co dívat. I dnes, téměř třináct let od vydání, je grafická stránka hry pořád pěkná, ať už se jedná o 32-bitovou barevnou hloubku, širokoúhlá rozlišení nebo plnou akceleraci v OpenGL rendereru.
Z pohledu doby vzniku a celkově v rámci svého zaměření má Hexen II zvláštní kouzlo. Podtrhnuté skvělou mystickou atmosférou, adrenalinovými souboji s bossy a výborným vybalancováním každého z charakterů, s nímž jej lze projít a užít si tak hru několikrát. A to je, myslím si, dostatečný důvod dát mu šanci, zvláště tehdy, nedáte-li dopustit na většinu atributů přítomných už v dávných first-person střílečkách, Hexen nevyjímaje.
Screenshoty pocházejí z modifikované verze hry (Hammer of Thyrion).
Zanechat reakci