Jade Empire

Baldur’s Gate, Icewind Dale, Planescape: Torment… V podstatě různé hry, které spojují dvě věci – jsou to RPG a hlavně za nimi více či méně stojí BioWare Corp (byť u IWD a PT se to týká jen enginu). Firma, která za poměrně dlouhá léta své existence nic nezkazila. A ta stojí i za Jade Empire. A jak to dopadlo tentokráte? Pokračujte ve čtení…

Důležitou věcí s kterou RPG hra stoupá či padá v očích hráčů je určitě příběh a svět v němž se odehrává. Autoři zvolili celkem neokoukané prostředí staré mytické Číny, což hře dodává na exotičnosti a poutavosti. I přesto je ale Jade Empire podobné Fable a to zejména příběhem. Jste skvělý student skvělé akademie, která je po základním osahání hry napadena neznámým útočníkem, jenž byl natolik drzý, že si dovolil unést vám mistra. Pouštíte se tedy na strastiplnou cestu za mistrem. Pocit déjà vu? Přejde.

Po cestě narazíte na mnoho charakterů, které se k vám budou chtít přidat. Každý z nich má různé pohnutky a různé kořeny osobnosti, jež objevujete během hry. Autoři použili velice nepopulární systém Neverwinter Nights – v danou chvíli můžete mít toliko jednoho parťáka a ostatní na vás čekají v táboře. Bez ohledu na to, s kým jednotlivé části projdete, svá tajemství vám vyklopí všichni. Ovšem na druhou stranu existuje několik dialogů, jichž se nedočkáte, pokud s vámi nebude zrovna ten spolubojovník, jehož se to týkají. I přes tento hloupě-jednoduchý systém vás však bude odhalování jejich minulosti bavit a určitě se budete snažit udělat si o nich nějaký ten obrázek. Nakonec ovšem jen proto, abyste zjistili, že je vše úplně jinak.

Jade Empire vás překvapí i tím, jak ze začátku naprosto debilní příběh dokáže nabrat obrátky a začít vás bavit. Svůj díl na tom nese způsob, jakým autoři vymysleli vedlejšáky, čili sub-questy. Žádný z nich vás příliš neodvede od příběhu a nestane se tak totéž co u Oblivionu, kdy příběh sice spěchal, ale vy jste se ploužili po rozlehlém světě a hledali bůhvíjaký zastrčený nesmysl jen kvůli novému meči. V Jade Empire všechny questy pěkně odsýpají a odměna za ně je pak daleko příjemnější (zkušenost nebo karma nebo obojí, sem tam i peníze a předměty, samozřejmě když je budete chtít).

Příběh a prostředí jsou důležitými aspekty, ovšem bez patřičného vytváření a správy postavy se jedná jen o dobrou adventuru. Tak tedy, vyberete si jednoho z borců, jedno jakého, přestože se nám hra snaží vnutit, že se svým zaměřením liší. Upravíte mu atributy definující jeho zaměření, jsou to tyto tři: tělo, duch, mysl; což jsou alternativy k síle, obratnosti a inteligenci. Duch navíc ovlivňuje, kolik speciálních úderů můžete rozdat. Úrovně se získávají tradičně pomocí zkušenosti a celkem rychle pak budete přecházet na další. Hráče přirozeně daleko více baví, když ví, že se jeho postavička se stále zlepšuje. Potom vyberete bojový styl, jenž však v průběhu hraní nahradíte jiným a daleko efektivnějším. U jednotlivého stylu si pak určujete jaký jeho aspekt potřebujete zlepšit. Můžete být rychlejší, silnější nebo můžete o něco častěji nepřítele rozsekat speciálními údery.

Vaší postavu definuje jakýsi ekvivalent přesvědčení z DnD. Jste buď dobří, zlí nebo neutrální, volba je na vás a vše se řídí dle vašeho jednání během hry. Tady bych měl výtku, volby v rozhovorech jsou neskutečně průhledné a díky tomu získává svět ráz černé a bílé, vy pak začnete mít pocit závodníka formule, jenž prostě musí jezdit mezi vymezenými mantinely. Karma též ovlivňuje získané odměny za bokovky a bojové styly, jež jste schopni se naučit. Od autorů bylo chytré, že nám dali možnost i za záporňáka udělat kladňácký quest a naopak. Plnění kladných a záporných úkolů je však omezeno výběrem jedné strany konfliktu, přičemž druhá s vámi pak, celkem logicky, nechce mít nic společného. Zamezí se tak tomu, že neutrální postava bude neskutečný bijec a ostatní se vedle ní budou cítit jako týpek co míří banánem na vojáka s těžkým kulometem.

Boje potom probíhají v závislosti na zaměření vašeho hrdiny; buď na dálku – kouzly nebo určitými bojovými styly či na blízko – rukama, nohama a zbraněmi jako jsou meče, tyče a jiné. Specialitkou je možnost proměnit se na určitou dobu v mocnou potvůrku, kterou se vám podařilo skolit a tak si vyzkoušet boj v její kůži. Mně to úplně účelné nepřišlo, ale kdo chce kam…

A jak to všechno vypadá z hlediska technického? Dobře i lépe. Animace jsou plynulé a působí přirozeně. Bohužel jich je málo, ovšem vzhledem k množství bojových stylů se moc neokoukají. Jade Empire nabízí rozmanitý svět a řadu různých nepřátel, jejichž seznam zahrnuje bandity, duchy, lišky, slony (démoni čínské mytologie) aj. Navštívíte místa jako jsou to hory, podzemí, džungle, města a další. Vše vyvedeno v kouzelné grafice.

Co se týče zvuku, tak je hra naprosto bezchybná, možná jen autoři trochu odflákli dabing starého jazyka. Sice touto řečí nemluvím, ovšem zdá se mi přinejmenším neuvěřitelné, že tři věty lze vyjádřit pěti slovy (byť tedy takovými, kterým jsem nerozuměl). Když jsme u dabingu – všechny postavy jsou nadabované a pokaždé z jejich hlasu poznáte aktuální rozpoložení, žádné „…už budu, už budu, ó bože“. Hudba je krásná, rozmanitá a majitelé originálních her si ji mohou vychutnat zvlášť v přehrávačích, soundtrack je tedy přibalen.

HW nároky jsou příjemné a nikoho nepopudí. Zahraje si téměř každý.

Co tedy závěrem? Snad pár varování. Tohle není Tekken, přátelé. Hra k tomu sice vybízela, ale autoři se u soubojů rozhodli pro jinou cestu. Jsou sice akční, ovšem komba apod. se nekonají. Pokud jste milovníci literatury a filmů pro náročné a chcete další Planescape: Torment, pak odvraťte své zraky. Hra je oddechového rázu (pravda, někdy jsou oddechy dosti hektické). Máte rádi Barbie a RPG hrajete proto, že můžete ty paňáčky převlékat pořád dokola? Zpátky k Morrowindu, převlékání se nekoná. V čem hrdina začne, v tom to dokončí. Snad s výjimkou spodního prádla (alespoň doufejme).

Všechny tímto zvu na příjemnou cestu po staré Číně a lidem z BioWare bych popřál mnoho štěstí při tvorbě dalších vynikajících titulů jako byl Jade Empire.

Verdikt: Nenáročná hra pro všechny. Není úplně stoprocentní a konzolovost z ní čpí všemi směry. Jenže co naplat, když je tolik chytlavá.