Arcanum: Of Steamworks & Magick Obscura

Tim Cain, Leonard Boyarsky, Jason Anderson, o nichž především lze říci, že stvořili Fallouta, opustili Black Isle v době tvorby druhého dílu, aby založili vlastní team Troika Games. A jakkoliv to někomu může znít rouhačsky, hned první hrou pod hlavičkou dnes už zrušeného teamu překonali své předchozí dílo.

„Duch Nasrudinův bude znovuzrozen na křídlech ohně v kopcích zakrytých mlhou a vybojuje poslední bitvu se zlým.“

Archaeon 5:16

Vše začíná útokem na vzducholoď IFS Zephyr a jejím následným zřícením. Jakožto jedinému přeživšímu vám umírající gnóm z posledních sil předává prsten a naléhá, aby jste našli jakéhosi chlapce, jemuž prsten patří. Do toho se u nehody objevuje muž jménem Virgil, který tvrdí, že podle starodávného proroctví jste reinkarnací mocného elfa. Ač se to nemusí na první pohled zdát, příběh se rozvíjí zajímavým způsobem a rozhodně dokáže překvapit nějakým tím nečekaným zvratem i zkušeného hráče a provede vás skrz na skrz Arcanem… možná i dál.

Arcanum lze označit za fantasy steampunk, svět kde se střetává starobylá a mocná magie s technologií parních strojů a mechanických automatonů. Vzájemný střet magie s technologií je v Arcanu základem všeho. Tyto dvě složky nedokáží pracovat pospolu, tam kde je silná magie, jsou porušovány přírodní zákony a technika tak v lepším případě nefunguje, v horším kolabuje v nebezpečných nehodách. Naopak magie nemůže pořádně fungovat na místech, kde převládá technologie. Takový mág snažící se dělat své kousky v továrně plné strojů si může být jistý nějakou tou ošklivou nehodou. V tomto světě se nachází známé rasy elfů, trpaslíků, polobrů, orků, půlčíků, gnómů a samozřejmě lidí, které jsou většinou pojaty jen trochu odlišněji než tomu bývá u klasických fantasy. Ale i takoví trpaslíci jakožto znalci technologie působí naprosto přirozeně, dokonce více než v jiných hrách. Ne v každé hře máte totiž možnost probrat s trpasličím králem základní trpasličí filosofii…

Právě pohlcující a především fungující uvěřitelný svět je hlavní devizou této hry. Svět má svou historii, kterou můžete zkoumat, mýty jejichž skutečnou podstatu můžete odhalovat, intriky do nichž se lze zaplést. Je radost číst spekulace archeologů o dávných dobách nebo se dozvídat účelové překroucení historie a pak zjišťovat, co skutečně se tehdy odehrálo a to někdy i od přímých účastníků, jelikož někteří žijí dost dlouho nebo je nezastaví ani smrt. Stejně tak města současnosti působí věrohodně. Mají svou vzájemnou politiku, do které můžete zasáhnout a výsledek do vzdálené budoucnosti se pak dozvědět na konci hry. Každé vaše důležitější jednání má ve světě svou odezvu. V tomto ohledu jsou skvělým nápadem Tarantské noviny, kde se mezi různými zprávami občas dočtete o vašich významnějších činech. Dokonce můžete svojí historku o přežití havárie vzducholodi do novin prodat a poznat tak klady i zápory popularity.

Do toho všeho zapadá příběh naprosto bezchybně, jeho kořeny se proplétají celým světem až do minulosti. Nic se neděje bezdůvodně, při dostatečném pátrání můžete odhalit minulé činy či pohnutky jednotlivých aktérů. Stejně tak se pro pochopení hlavního příběhu můžete obejít bez toho. Je jen na vás, jak hluboko se do něho toužíte ponořit.

Tím prvním při tvorbě postavy, kromě jména a obličeje, je výběr rasy a pozadí. Ras je na výběr osm (počítáno i s míšenci), u čtyř z nich obě pohlaví, u druhé poloviny se musíte spokojit jen s mužem. U těchto je absence ženských dobrodruhů alespoň slušně vysvětlena. Pozadí (background) je zajímavou minulostí podle které, jestliže si nějakou zvolíte, se vám do základu upraví statistiky – například takový školní tyran má větší sílu, ale jeho inteligence trochu zaostává.

Samotná statistika postavy se skládá z osmi základních vlastností, šestnácti dovedností rozdělených po čtyřech na čtyři skupiny (bojové, zlodějské, sociální, technologické), šestnácti magických škol (každá obsahuje 5 kouzel) a osmi technologických disciplín, která každá obsahuje sedm schémat, podle kterých můžete vždy ze dvou předmětů sestrojit nějaký ten technologický zázrak (a během hry můžete získávat další schémata). Každá dovednost závisí na nějaké vlastnosti, kterou je potřeba spolu s ní zvyšovat. Stejně tak magické školy souvisí se silou vůle a technologické disciplíny s inteligencí.

Kouzlo toho všeho spočívá v možnosti charakterové body, jež obdržíte (2 za každou pátou úroveň, jinak jen 1), přidělovat kamkoliv z toho všeho se vám zlíbí nebo dokonce i do přímého navýšení zásahových bodů (hit points) a únavy (fatique). Dává to tak hráči velkou svobodu v tvorbě postavy, avšak jelikož neexistují žádné pevně dané povolání a ze začátku může chvíli trvat než do systému statistik proniknete, může se velice lehce stát, že postavu zkazíte – splácáte tak, že toho bude umět trochu spoustu, takže dohromady nic. Pro ty, kdo by si nevěděli rady nebo se prostě jen nechtěli se statistikami obtěžovat, ve hře existují automatická schémata, která body rozdělují samy. Na výběr je mnoho různých kombinací. Jakmile ale do statistik postav proniknete, okamžitě se vám zažijí a je pak radost si v Arcanu tvořit postavu přesně podle svých představ. Hru stojí za to si několikrát zopakovat už jen proto, aby jste si vyzkoušeli různé postavy. Podoba vaší postavy má na hru skutečně vliv, ať už jsou to různé způsoby boje, tak i více možností řešení úkolů. Kromě boje a různých zlodějských metod jsou tu i diplomatické cesty. Sám jsem se divil, kolika mnoha bojům se lze s dostatečným přesvědčováním vyhnout.

Volnost máte v Arcanu obrovskou, jak v řešení úkolů, tak i v příklonu na dobrou nebo zlou stranu. Nic vám nebrání hrát za pořádného parchanta, hra je stejně plnohodnotná jako když jste ochránce bezbranných. Dokonce se hlavní dějová linie v určitou chvíli rozděluje na dvě různé dějové větve, které vás provedou jinými cestami ke stejnému cíli, kde na konci máte opět možnost volby mezi dvěma stranami. A i když je volnost veliká, není možné se v hlavním příběhu zaseknout. Ať už provedete cokoliv, vždy existuje vodítko, jak pokračovat.

Ke statistice postavy by se toho dalo napsat spoustu, ale určitě je potřeba zmínit ještě dvě věci.

Ukazatel magicko-technologického talentu značí, na kterou stranu se více přikláníte. To má vliv na předměty. Například větší technologický talent zlepšuje funkci technologických hračiček, ale očarované věci pak působí o mnoho méně. Ovlivňuje to také reakce na vaší postavu. Mocného mága mají jeho kolegové v úctě, ale z obchodů s technologií ho vyhazují, protože jim narušuje funkčnost vynálezů, a ani ve vlaku, v tom zázraku technologie, se neprojede.

Osvěžujícím nápadem jsou možnosti tréninku dovedností. Takový výcvik můžete získat při dostatečné úrovni dané dovednosti a přidává pro její použití specielní bonusy. Zatímco učedníkem a expertem vás může vycvičit více postav za určitý finanční obnos, mistr je v Arcanu vždy jen jeden a většinou pro něj musíte splnit úkol, který prověří úroveň právě oné dovednosti.

Boj probíhá buď na tahy nebo v reálném čase a toto nastavení můžete jednoduše přepínat mezerníkem. Tím hlavním, co je potřeba sledovat, kromě klasických hit points, je únava. Jestliže ležíte v bezvědomí na zemi, není příliš pravděpodobné, že probíhající boj přežijete. Nejen používání zbraní nebo obdržené zásahy odebírá body z únavy, ale ta plně nahrazuje manu, která ve hře vůbec není. Členy své družiny přímo neovládáte, jednají i v boji sami za sebe. Velkou předností parťáků je jejich značné množství a různorodost, takže si vybere každý. Někteří jsou ve hře spíše jen pro to, aby vypomohli v boji, jiní mají i svou zajímavou minulost, která se může v kritickou chvíli projevit.

Především u bojů se najde pár drobností, které je hře možné vytknout. Boj zblízka je oproti ostatním způsobům boje značně výhodnější nejen svou účinností, ale především možností se rychle dostat k protivníkovi. Stačí jeden tah a bojující postavy jsou u sebe, i takový střelec je pak nucen používat svou dovednost na tuto vzdálenost, protože nepříteli prostě není možné utéct.

Systém rozdělování zkušeností z boje je trochu zvláštní. Za zabitou potvoru dostane vaše postava body vždy, ale také dostáváte zkušenosti za hit pointy, které soupeřovi úspěšným zásahem odeberete. Ty ovšem nedostáváte, pokud zásahy způsobují vaši společníci. Samotářské bojové postavě tak úrovně stoupají mnohem rychleji než postavě obklopené parťáky. Ne že by taková postava měla snad problémy – několika členná ochranka rozseká nepřítele na kousky než se k němu vůbec přiblíží. Tyto nevyrovnanosti jsou znát jen ve vzájemném porovnání, není problém hrát s jakoukoliv postavou, pokud jí vyloženě nezkazíte. Hra je poměrně lehká. Jen škoda, že je to někdy i kvůli ne moc dobré umělé inteligenci.

Technicky bylo Arcanum zastaralé už v době svého vydání. Izometrická grafika běží pouze v rozlišení 800×600. Pokud vás starší vzhled neodrazuje, je jen záležitost vkusu, jak se vám hra vizuálně zalíbí. Najdou se lidé, kterým se velice líbí, stejně tak i tací, kterým přijde grafika vyloženě odpudivá. Mně osobně se líbila už od začátku, podle mě má své kouzlo.

Zvuky ničím nevybočují, nadabovaných je jen několik vybraných postav (přibližně 20), zato velice kvalitně. Hudba je pěkná, dotváří vhodně atmosféru, jen škoda že se jedná o tak krátké dokola se opakující smyčky. Vzhledem k rozlehlosti hry té hudby mohlo být více.

Do Arcana se neproniká hned, chvíli trvá než vás hra chytne, ale jestliže se tak nakonec stane, fascinující svět tohoto RPG vás pohltí a už vás jen tak nepustí. Těch pár chybek, které hra obsahuje, jí pak odpustíte, protože se stávají naprosto nepodstatnými. Díky zajímavým vedlejším úkolům a lokacím strávíte nad hrou spoustu krásného času a po delší době se budete rádi ke všemu opět znova vracet.

Dodatek k češtině: Pro Arcanum existuje i neoficiální čeština. Překlad je rozhodně kvalitní (zvláště na fandovské poměry), do hry dobře zapadá. Člověk v angličtině poměrně slabý může být za tuto češtinu do hry s takovým množstvím textů jedině rád. Výjimečným bonusem je pak přeložený manuál v doc formátu, který rozhodně stojí alespoň za nahlédnutí, protože i na něm si dali autoři hry záležet. Kromě popisu herních mechanismů nabízí například vybrané přednášky Sira Harrise Guffingforda o vlivech magie na základní fyzikální zákony nebo publikaci O rasách Arcana od Johna Beddoese.

Naneštěstí má čeština své chyby. Jelikož všechen text přeložil Shigor Birdman sám, občasnou zmínku o barbaru Shigorovi vloženou do hry lze akceptovat. Neúplné popisy některých předmětů (jsou moc dlouhé) a nezobrazování nahých postav malých ras (místo nich se zobrazí lidské) jde ještě překousnout. Ale aby ženská postava přišla ve dvou významných situacích o některé odpovědi (ty se zobrazí navíc u mužské postavy), to už je příliš. Nejedná se sice o nic vyloženě kritického, ale při hře za ženu jste s češtinou ochuzeni o některé možnosti.

Daemon • 1. 4. 2007 12.00 • Knihovna: Recenze