Knights of the Old Republic

V prosinci roku 2003 obdržela RPGchtivá část herního publika chutný dárek k Vánocům – ve hře Knights of the Old Republic dostali lákavou možnost přenést se do dob, kdy Republika nebyla jen polozapomenutá pověst o starých zlatých časech a na spočítání rytířů Jedi byste potřebovali trochu víc prstů, než jich má na tlapkách průměrný Hutt. Bioware, firma proslavená kousky jako je série Baldur’s Gate či Neverwinter Nighs, se vzepjala k mocnému výkonu a pod záštitou Lucas Arts přivedla na svět pozoruhodný počin.

SW KOTOR je zbudován na příjemně intuitivním systému d20 vzešlém z třetí edice D&D pravidel. Při tvorbě postavy se volí mezi několika povoláními, zde nazývanými třídy, a dle příslušného výběru jsou rozděleny body do atributů (síla, inteligence…), dovedností (přesvědčování, opravování…) a odborností (boj se zbraněni na blízko či na dálku, vylepšení útoku atp.). Zajisté je možno body všelijak přeskupovat, nicméně každá třída má to své a snažit se z vojáka dělat mistra hackera by bylo poněkud nešikovné. Ani jedna ze zmiňovaných tříd však není ‘rytíř Jedi’; po světelném meči a Síle bažící osoby si musí na přijetí do řádu ještě nějakou chvíli počkat. Á propos, užívání Síly – přesvědčení, neboli příklon k světlé (LS) či temné (DS) straně, není věcí výběru při vytváření postavy, ale teprve dle činů ve hře je hráč automaticky posunován na stupnici od světla k temnotě a tím se také řídí užívání Sil. LS postavu bude stát více bodů Síly užívání DS Sil a naopak.
Mimochodem, rasově je KOTOR oproti jiným RPG omezený – člověk zde může hrát pouze, zas a jenom za člověka.

Postava je tedy hotova a zbývá jen skočit do hry. Ubíhající text podbarvený tradiční Williamsovou hudbou popisuje boj sithského pána Darth Malaka proti mandalorianskými válkami zdecimované galaxii. Následuje tvrdé probuzení na republikové lodi Endar Spire, která slouží coby tutorial – hráč se zde podrobněji seznámí s ovládáním, souboji, interakcemi mezi postavami a též nabere první NPC. Těch je celkem devět a najdou se mezi nimi rozmanité typy – Wookie, mandalorianský veterán, twi’lecká dívka a samozřejmě několik rytířů Jedi. S každým NPC se dají vést poměrně obsáhlé rozhovory, ze kterých se hráč dozví o svých společnících spoustu informací, leč NPC samotní příliš propracování nejsou – ovšem na klasický herní standard se stále jedná o slušný nadprůměr.
A ač s sebou můžete na výpravy vodit vždy pouze dva společníky, ve skupině jsou de facto všichni, kdo se k vám přidali, a všichni také získávají zkušenosti bez ohledu na to, jestli s vámi v akci jsou, nebo zůstali sedět doma.
Zkušenostní limit tentokrát čítá 20 levelů, takže volte pečlivě, jaké Síly a dovednosti sobě i svým druhům vyberete – a nechce-li se vám náhodou vláčet odpovědnost za své loutky na vlastních bedrech, můžete si nechat schopnosti rozdělovat automaticky počítačem.

Za zkušenostmi je však nutno vyrazit do světa, tedy na nejrůznější zákoutí nejrůznějších planet a nutno říci, že rozmanitost je jejich druhým jménem. Podíváte se jak na na zalesněný, do tmavé zeleně laděný Kashyyyk, rozpálenými slunci stíhanou pouštní Tatooine, vodní svět Manaan či rozhlehlé pláně Dantooine, nad kterými si sem tiše přelétne majestátní rejnok (planet je samozřejmě víc, ale kdybych vyjmenovala všechny, přišli byste o překvapení).
Pokud vás omrzí toulání volnou krajinou či plnění rozličných questů, na téměř každé planetě se vyskytuje nějaké to semeniště hříchu, tj. kantýna (spoustu úkolů se dá samozřejmě nasbírat a splnit i v ní), kde si můžete poslechnout hudbu, pokochat se tanečnicemi, či si zahrát Pazaak, návykovou to karetní hru. Bylo-li by i tohle na vás málo akční, porozhlédněte se dobře kolem, jestli se někde nevyskytuje registrační stánek na zápis pro závod kluzáků.

Nic už tedy snad nebrání, abyste se vydali vzdálené světy dalekých galaxií prozkoumat sami, ani neznalost mandalorijštiny, pardon, angličtiny ne – hra u nás vyšla v kvalitním českém překladu.

Nechť vás provází Síla!