Baldur’s Gate II: Throne of Bhaal

Asi všem bylo po dohrání BG II jasné, že příběh hlavního hrdiny nekončí smrtí jednoho „směšného“ padoucha. Je přece třeba vést osud postavy až k vítěznému konci, kdy se konečně vypořádá se svým dědictvím. A je jasné, že bez boje se to neobejde. Proti našemu hrdinovi (pro záporáky „hrdinovi“) se tak postaví několik polobožských bratří, jejichž hlavním zájmem je (překvapivě) jeho smrt. Neboť on je tím nejsilnějším protivníkem, který jim stojí v cestě (ač si od nich opět vyslechnete spoustu velkohubých výroků). Důvod jejich spojenectví je zahalen tajemstvím, které by ovšem odhalil i gibberling. I ve vašich stopách pak ale kráčí smrt, lež a zrada.

Po herní stránce není přílišných změn. Datadisk přidává nové povolání (Wild Mage – divoký mág), pár vylepšení (TAB pro zobrazení všech aktivních předmětů), High-Level Abilities (schopnosti vysokých úrovní), něco kouzel a samozřejmě i trochu toho příběhu.

Musím říci, že děj se poněkud ztrácí ve věčných soubojích. Vaši sourozenci disponují velkými armádami, které posílají proti družině. Kde jsou nadto v oné době polobozi už de facto všichni. Nečekejte tedy spoustu vedlejších úkolů. Příběh je téměř úplně lineární. Právě jeho jednoduchost působí po „rozvitém“ SoA trochu jako pěst na oko. Je vidět snaha ToB co nejrychleji dokončit. Pokud už tam nějaký ten nepovinný úkolík je, tak hraje roli především při zvyšovaní (resp. snižování) reputace, jejíž změna nebyla v SoA vůbec jednoduchá. Devalvace této důležité hodnoty je zde po mém soudu jen proto, aby mohl hráč hrát datadisk za padoucha i hrdinu, aniž by se musel zabývat stigmatem minulosti. Nu, alespoň že to sebou nese větší možnosti pro ty z Vás, kteří v dětství trhali broučkům nožičky (a v dospělosti sourozencům ; )).

Stejné jednoduchosti se často dočkáte i u nových předmětů. Skládání/hledání dalších artefaktů je sice záležitost velmi zábavnou, ovšem jejich historie by mohla zabrat více než jen pár řádek. Prostředí samo (graficky) je poněkud jiné, než jak jste byli zvyklí. Po mém soudu je trošku plastičtější (tzn. méně reálné) a barvy trošku temnější. Místy to ale působí velmi atmosféricky (obležený Saradush).

Celkově nelze vůbec ToB srovnávat s původní hrou. Je to stále zábavné, ale na každém kroku Vás bací ona jednoduchost. Důležité (až zlomové) části příběhu jsou vypracovány velmi dobře. Hlavní hrdina se opět musí vyrovnávat především sám se sebou, aby mohl v efektním konci definitivně zvolit osud svůj a s tím i osud Zapomenutých Říší. Ale nejde nedodat, že to mohlo být o poznání lepší. Naštěstí již dnes existuje spousta skvělých modů, které udělají z datadisku počin opět mistrovský. ; )